Kašel běžně patří mezi příznaky, které nás často provázejí zimními měsíci. Studený vzduch, virové infekce i smog dávají dýchacím cestám zabrat. Je sice pravda, že zimní pokašlávání u většiny lidí neznačí žádný vážný problém – ale lidé z určitých rizikových skupin by jej podceňovat neměli. Kdy se ještě jedná o normálním zimní kašlík a kdy už je na místě zpozornět?
Kašel běžně patří mezi příznaky, které nás často provázejí zimními měsíci. Studený vzduch, virové infekce i smog dávají dýchacím cestám zabrat. Je sice pravda, že zimní pokašlávání u většiny lidí neznačí žádný vážný problém – ale lidé z určitých rizikových skupin by jej podceňovat neměli. Kdy se ještě jedná o normálním zimní kašlík a kdy už je na místě zpozornět?
Typické nachlazení či virózu zná většina z nás právě ve spojení se suchým nebo vlhkým kašlem, rýmou, bolestí v krku, někdy zvýšenou teplotou. Tyto potíže by se měly postupně zlepšovat a plně odeznít nejpozději do dvou až tří týdnů.
„Pokud se kašel objeví v souvislosti s infekcí dýchacích cest a jeho intenzita postupně slábne, většinou není důvod k obavám. Problém nastává ve chvíli, kdy kašel nebo dušnost přetrvávají, nemění se, nebo se dokonce zhoršují,“ upozorňuje pneumolog prof. MUDr. Milan Sova, Ph.D., přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno, která patří mezi tuzemské i evropské špičky v oboru plicního lékařství.
„Jestliže kašel trvá déle než zmíněné tři týdny, měli bychom obzvlášť zpozornět, pokud ho doprovází zadýchávání při běžných činnostech, tlak nebo bolest na hrudi, případně vykašlávání neobvykle zbarveného hlenu,“ doplňuje odborník.
Nejvíce ohrožení jsou lidé po padesátce
Riziko, že se za zimním kašlem a dušností skrývá něco vážnějšího, roste s věkem. Zvýšenou pozornost by měli věnovat svému zdravotnímu stavu lidé nad 50 let, zejména kuřáci – včetně bývalých, lidé se srdečním onemocněním a všichni, kdo byli dlouhodobě vystaveni prachu či chemickým látkám.
„Za přetrvávajícím kašlem a dušností nemusí stát jen infekce. Příčinou může být chronický zánět průdušek, zhoršení astmatu, chronická obstrukční plicní nemoc, ale může být i projevem srdečního selhání nebo onemocnění ledvin. V některých případech se však může jednat také o nádorové onemocnění plic,“ vysvětluje profesor Sova.
Prvním krokem by měla být návštěva praktického lékaře, který zhodnotí potíže a případně doporučí další vyšetření. Mezi ta základní patří rentgen hrudníku, vyšetření plicních funkcí pomocí spirometrie nebo laboratorní testy. V indikovaných případech následuje CT vyšetření plic.
Poslední zmíněná metoda – CT neboli počítačová tomografie (Computer Thomography) patří mezi zobrazovací metody. Využívá se také v Programu časného záchytu karcinomu plic, protože dokáže na snímcích zobrazit i velmi malý nádor – tedy onemocnění v počátečním stadiu, kdy se nijak neprojevuje.
Dlouhodobě patří kouření mezi nejzávažnější rizikové faktory pro rozvoj plicních onemocnění a kuřáci – i ti bývalí – by se o svůj stav měli zajímat i tehdy, pokud nevnímají žádné subjektivní problémy, jako je kašel a dušnost.
Program časného záchytu karcinomu plic představuje bezplatnou a unikátní možnost preventivní péče, protože pacient je dlouhodobě pod dohledem, který zahrnuje pravidelné vyšetření u pneumologa a v případě podezření také bezbolestné vyšetření pomocí CT. O vstup do programu se mohou zajímat všichni dlouholetí kuřáci (i bývalí) ve věku 55 – 74 let.
„Kuřáci jsou více ohroženi nejen rakovinou plic, ale také rozvojem chronické obstrukční plicní nemoci nebo plicní fibrózy. A to jsou všechno diagnózy, které je díky pravidelným kontrolním vyšetřením možné stanovit v počátečním stádiu a zahájit tak léčbu včas, kdy má pacient nejlepší prognózu. Pacienti se často obávají složitých nebo nepříjemných vyšetření, ale většina z nich je rychlá, dostupná a nebolestivá,“ uzavírá profesor Milan Sova.
Zdroj: ADDICTS