Oceňuji tah na branku, pokud šlo o zajištění vývoje a dostatečného množství vakcín proti covidové pandemii. Byla to i zásluha Evropské komise a členských států – důkaz, že v krizi jsou i po rozšíření evropské státy jednotné, říká bývalá lidovecká europoslankyně, někdejší ministryně zdravotnictví a lékařka Zuzana Roithová.
Jak se vlastně stalo, že jste byla oslovena, abyste kandidovala do EP?
Oslovil mne jako první předseda našeho senátorského klubu s ohledem na to, že jsem se angažovala v kampani před referendem o vstupu do EU a mimo jiné jsem byla předsedkyní Mezinárodního evropského hnutí v ČR.
Brala jste to jako úkol, výzvu, možnost poznat nové prostředí?
Nikoli, nechtělo se mi odjet pracovat do Belgie a nabídku jsem nepřijala. Teprve po rozhovoru s předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou jsem si vzala tři měsíce na rozmyšlenou. Nakonec po dalších rozhovorech jsem výzvu přijala.
Nastoupila jste do EP v roce 2004 po první řádných volbách do této instituce, na co si nejvíce vzpomínáte z té doby?
Asi nejvýraznější byl rozdíl ve vysoké kultivovanosti projevů evropských poslanců napříč politickými frakcemi ve srovnání s často frustrující atmosférou v české poslanecké sněmovně. Zásadní rozdíl je dosud také v systému legislativní práce – vše je důkladně projednáno před hlasováním ve výborech za účasti Evropské komise a v politických klubech. Složitějším tématům předchází semináře či veřejná slyšení. Projevy na plénu jsou časově omezeny na 1-5 minut a vystupují jen ti, kteří se na přípravě směrnic podíleli. Neprojednané pozměňovací návrhy nejsou hlasovány, čímž se zamezuje nekonzistentnosti výsledného znění legislativy.
Pavel Svoboda a Zuzana Roithová v pražském sídle KDU-ČSL Paláci Charitas při zahájení volební kampaně do Evropského parlamentu dne 3. března 2014.
V EP jste setrvala do roku 2014, prošla jste několika funkcemi - předsednictvo ELS, Výbor pro vnitřní trh a ochranu. Na které z těchto agend byla největší dřina a která byly naopak - řekněme - i zábavná?
První rok jsem usilovala o finanční podporu pro rozvoj nezávislých organizací na ochranu spotřebitelů. Když jsem popisovala odevzdanost kupujících v postsocialistickém státě, tak reakce mých západních kolegů byly vskutku úsměvné. Díky jejich vnímavosti jsem systémovou podporu v rozpočtu EK pro aktivity SOS, dTestu apod. získala. Nakonec to bylo nejen pro ČR, ale i pro neziskové organizace ve všech deseti nových členských zemích EU. Současně jsem ve svém druhém Výboru pro zahraniční obchod usilovala o přechodnou limitaci podmínek pro dovoz čínského textilu. Spolupracovala jsem s českou organizací ATOK, která měla analýzy evropského textilního průmyslu po vstupu Číny do WTO. Bohužel bez podpory řady členských států včetně Česka se změnu nepodařilo včas prosadit, a mnoho textilek zbytečně zkrachovalo.
Jak jste se sžili s kolegy v EP, myslím s těmi z ČR, ale z celé EU, byly na překážku rozdílné mentality?
Zásadní porozumění jsme měli se Slováky. Mám ráda systematickou práci a spolehlivost – to jsem oceňovala v rámci lidovecké frakce u Němců a ve výboru také u Britů. Navíc i to, co jsme se dohodli kuloárně, vždy dodrželi.
Byl život v Bruselu stresující, bylo náročné pendlování mezi Bruselem a Štrasburkem?
Stresující nikoli, pokud se mi podařilo získat volný pokoj v hotelu. Do Štrasburku jsem jezdila v pondělí z domova stejně jako do Bruselu. Je to určitá komplikace, ale rozumím symbolu, který pro západní Evropany představuje alsaský Štrasburk – jakožto druhé centrum spojené Evropy na hranici Francie s Německem – po všech těch nekonečných předchozích válkách mezi evropskými národy. Hodně se mluví o zbytečných nákladech, ale ty se týkají jen cestovních příkazů úředníků. Budovu financuje město Štrasburk, pořádá tam i jiné akce. Příjmy europoslanců jsou neměnné.
Sledovala jste práci a dění v EP i po roce 2014? Jakou práci odvedl EP v době pandemie, co mohl udělat ze zpětného pohledu jinak a lépe?
Po roce 2014 se do EP dostalo více antievropských politiků a populistů. Podle názoru mých přátel z Bruselu se trochu změnila také atmosféra, a to k horšímu. V dalším období jsem ocenila tah na branku, pokud šlo o zajištění vývoje a dostatečného množství vakcín proti covidové pandemii. Byla to i zásluha Evropské komise a členských států – důkaz, že v krizi jsou i po rozšíření evropské státy jednotné.
Blíží se další hlasování do EP, co byste popřála českým zástupcům i EP jako celku do dalších let?
Přála bych si kvůli prosperitě v naší zemi a bezpečí mých vnoučat, aby lidé zvolili konstruktivní odpovědné politiky, nikoli posluhovače ruské imperiální politiky, jejímž cílem je rozvrátit EU a opět kolonizovat totalitní mocí země bývalého sovětského bloku. Demokratickým politikům přeji v kampani nadmíru energie a také důvtipu při obhajování společné evropské politiky a vytrvalé pomoci Ukrajině v boji s agresorem.
Zuzana Roithová (rozená Tůmová) je česká politička a manažerka, původním povoláním lékařka. V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004 až 2014 poslankyní Evropského parlamentu. V letech 2013 až 2017 byla také místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), v letech 2016 až 2017 byla zastupitelkou Jihočeského kraje. Od roku 2017 do roku 2022 byla předsedkyní představenstva společnosti Jihočeské nemocnice, a.s.
Igor Záruba