SANEP: Obětí domácího násilí se stala více než pětina Čechů. Domácímu násilí podléhají vedle většiny žen i muži, nejčastější formou je psychické násilí

Praha 9. října (PROTEXT) - Obětí domácího násilí, které je definováno jako škála chování mezi blízkými lidmi, kdy jedna osoba opakovaně ubližuje osobě druhé, se stala více jak jedna pětina domácí populace. Z toho tvoří více jak dvě třetiny ženy, ale i téměř jedna třetina mužů, což potvrzuje i existenci fenoménu týraných mužů. Nejčastější formou domácího násilí, které může mít podobu fyzického, psychického anebo sexuálního násilí, je podle názoru většiny veřejnosti převážně psychické násilí. Tato a další alarmující skutečnosti vyplývají z exkluzivního šetření společnosti SANEP, který se zaměřil na fenomén domácího násilí, který představuje závažnou formu kriminální činnosti. Z pohledu osob, které byly, nebo jsou obětí domácího násilí, je nejčastějším agresorem manžel, ale i otec a partner. Mezi dalšími agresory jsou pak i manželky a matky, ale i vlastní děti, které se dopouští domácího násilí na svých rodičích či prarodičích. Z celkového počtu obětí domácího násilí je pak nadále více jak čtvrtina obětí fyzického, psychického, nebo sexuálního týrání i v aktuálním životě. Strach někomu říci o tom, že je obětí domácího násilí, má přitom více jak polovina obětí domácího násilí. Více jak čtvrtina obětí domácího násilí je tímto zážitkem poznamená na celý život. Traumatické zážitky z domácího násilí si vybírají svoji daň i na přístupu k dětem či k sexuálnímu životu. Rovněž skutečnost, že více jak dvě pětiny domácí populace se setkaly osobně či ve svém okolí s projevy domácího násilí společně s dalšími zjištěními jednoznačně poukazují na celospolečenskou závažnost problematiky domácího násilí. Znepokojující je i přesvědčení více jak jedné třetiny domácí populace o tom, že proti domácímu násilí se nelze účinně bránit. Velice problematické jsou totiž případy, kdy mezi obětí a pachatelem domácího násilí se vytváří zvláštní pouto vzájemné závislosti, které nedovoluje ani týrané osobě tento jednostranně nerovný vztah opustit.

Exkluzivní internetový on/off-line průzkum byl proveden ve dnech 19. září - 3. října 2011 na vybrané skupině 27.829 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-69 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu více jak 200 tisíc registrovaných uživatelů 51.619 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-1,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

S domácím násilím, tedy fyzickým, psychickým anebo sexuálním násilím mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí, a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, se setkala téměř polovina respondentů (43,3%), kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace, což lze vzhledem k závažnosti této problematiky považovat za alarmující.

Nejčastější formou domácího násilí je, podle mínění většiny dotázaných (64,2%), psychické týrání. S velkým odstupem následuje fyzické násilí, které je nejčastější formou domácího násilí dle názoru 22,2% dotázaných. Nejméně respondentů (3%) se domnívá, že nejčastější podoba domácího násilí je násilí sexuální.

Více jak třetina dotázaných (37,3%) je toho názoru, že proti domácímu násilí, jehož dalším definičním znakem je stupňování intenzity násilných incidentů, se nelze účinně a efektivně bránit.

Za oběť nějaké z forem domácího násilí se považuje více jak pětina respondentů (21,7%) z toho téměř třetina mužů (31,3%) a více jak dvě třetiny žen (68,7%).

Za oběť aktuálního fyzického, psychického, nebo sexuálního týrání se označilo 26,1% respondentů, což lze rovněž označit za nanejvýš alarmující číslo.

Téměř dvě třetiny respondentů (60,9%) jež se někdy ve svém životě staly obětí domácího násilí, se bály někomu tuto skutečnost sdělit.

Respondenti, kteří se stali obětí domácího násilí, museli nejčastěji snášet psychické, fyzické nebo sexuální násilí ze strany manžela (28,1%). S velkým odstupem skončil na pomyslné druhé příčce původců domácího násilí otec (17,1%), jež se tak umístil před partnerem (12,6%), manželkou 11,6% nebo matkou (11,1%). Někoho jiného z rodiny označilo za agresora domácího násilí 8,7% dotázaných. Jako agresora domácího násilí označilo nevlastního otce 6% dotázaných, partnerku 2,5% a vlastní potomky 1,2% dotázaných. Nevlastní matku pak označilo jako původce domácího násilí 0,6% a nevlastní děti 0,5% dotázaných.

Většinu respondentů, jež se označila za oběti domácího násilí (37,9%), udává, že tato zkušenost výrazněji jejich život neovlivnila a mají pouze špatné vzpomínky. Více jak čtvrtina dotázaných (26,8%) naopak říká, že tato zkušenost ovlivnila jejich život zásadně. Žádný vliv na svůj život nezaznamenalo 16,6% obětí domácího násilí. Vinou domácího násilí má 6,6% dotázaných strach z lidí a 2,5% přiznává, že se tato zkušenost odráží na jejich přístupu k dětem. Schopno normálního sexuálního života není 1,5% respondentů, kteří byli obětí domácího násilí.

Více na http://www.sanep.cz

SANEP je exklusivním partnerem Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty mezinárodních vztahů a výzkumného záměru Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky, a dále je členem mezinárodní aliance výzkumných agentur AIMRI (Alliance of International Market Research Institutes).

Kontakt:

Oldřich Zajíc

ředitel a jednatel

tel.: 605 881 188

tel.: 222 231 560

e-mail: zajic@sanep.cz

ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu s grafy, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz